Zrcadlo
Jsi mladá a krásná
a nabízíš svět
rozkoše jenž nekončí
Vyhrneš sukni
a rozkveteš v květ
co hlavami zatočí
Rozdáváš lásku
a tělo své
jenž pláče v potocích
Vždyť mladost je krátká
tak proč né
proč si neužívat po nocích
A tak po špičkách,
kradeš si duši a rozbíjiš sny
a ani netušíš že si podvedla svět
pleteš si pojmy, tvé noci jsou dny
tvé jméno znají naspaměť
Láska je pro tebe
podivná touha
té se straň
Proto se stala z ní
ozdoba pouhá
tvá další zbraň.
Ten kdo tě vidí
ten může tě mít
sáhnout si, stisknout i vlastnit na chvíli
Vždyť dáváš ráda
ty neznáš styd
či duší, či tělem, či myslí prohnilí
A tak po špičkách,
kradeš si duši a rozbíjiš sny
a ani netušíš že si podvedla svět
pleteš si pojmy, tvé noci jsou dny
tvé jméno znají naspaměť
Najednou´s sestárla
vrásky a šediny
ti pokryli tvář
Ty snad pláčeš..?
Sama přes noci, dny?
Jen ty a tvůj snář...
Prý kdo by chtěl něco
co všichni už měli
prý kdo by chtěl něco
nevzácné..
prý dávala´s tolik
co všichni chtěli
prý dávala´s tolik
a neřekla ne..
A tak jsi po špičkách,
rozkradla duši a rozbila sny
a teď už víš že si podvedla svět
pletla si pojmy, tvé noci byli dny
tvé jméno znali naspaměť
Teď už ho znáš jen ty a tvá Smrt
poslední muž co tě bude mít...
poslední...jo, poslední...